Co jsme vymysleli?

Co mě drží nad vodou?

- To je že se musím učit na přijímačky abych se tam dostal a nemusel shánět další školu

- Nejvíce mi pomáhá myšlenka na střední školu na kterou se dostanu když se budu dobře učit.

- Rodina, kamarádi a sledování youtube videí/streamů FattyhoPillowa.

- Asi kamarádi se kterými si volám nebo chodím ven, a taky rodina.

- Drží mně nad vodou že chodím se projit ze psem někde na procházku a vlastně se odreaguji z toho, co mně čeká další dny.

- Občasné chození ke kamarádce a psaní si s ní, i s ostatními kamarády.

- Doma nás je 11 lidí takže už jsem nejspíš dávno zblbla. Pomáhá mi na to že chodím s koněma na procházky.

­- Určitě můj sport... jsem tam každý den a tam se vždycky uklidním a zapomenu na všechno. Taky moji kamarádi.

- Mě drží nad vodou to že můžu být se svýma kamaráda.

- Hodně mi zlepšuje náladu zabíjení zombiku s kamošema v jedna hře, potom mi zlepšují náladu videa od ytberů

- Nic jen tak možná ze mám počítač a mužů chodit ven to je asi vše.

- Hlavně hory! Když bych nemohla chodit o víkendu nebo klidně i přes týden na kopec, tak už vážně nevím, co bych dělala.

- Nechapu

- Já si myslím že mi pomáhají hodně kamarádi a rodina

- BMX kolo jezdim na něm kaźdý den teď to bylo trochu těžší ve sněhu a námraze ale nic co by mě zastavilo

- Kámoši mě hodně drží nad vodou a když už přijdu dom tak si zahraju nějakou dobrou hru a je mi dobře.

- Trénovaní, vždycky zlepší náladu a pocit ze života.

- Nad vodou se asi držím sám nebo kamarádi.

- kamarádi kamarádky a to že můžu ven xbox hry

Blíží se druhé pololetí. Jaké by mělo být? (jednotlivé odpovědi jsou odděleny středníky ;)

Žáci 9. A jsou neuvěřitelně nápadití  a vynalézaví. Některé z jejich objevů a vynálezů:

úspora papíru při písemkách (najdete linkovaný papír, škrtnete na něm písemku z dějepisu včetně podpisu své spolužačky a napíšete na volné stránky diktát. Co na tom, že se ve skříni objevil balík kancelářských papírů....)

změna pravopisu (jak správně psát číslicemi datum? Jednoduše je rozdělíte. Pak 31. květen vypadá takto: 30. 1. květen. Stejný vynález spatřil světlo světa v 9. B, ale o tři dny později...)

hodina má začínat hudbou (stačí bubnovat do lavice. Problém je ten, že se ušatí svědci - obdoba očitých svědků - neshodnou ani na tom, jestli to bylo o přestávce nebo v hodině, jestli to bylo tichounce nebo skoro neslyšně. Hlavně že to bylo slyšet vpředu u katedry...)

kdo za to může (velmi originální jsou někteří v hledání výmluv, proč nemají dopsaný sešit: neoriginální zapomněl jsem ho, ztratil jsem ho, vy jste mi ho nevrátil, vždyť jsem to tam měl, ono to tam není?...)

A tak si tu žijem...

Ankety deváté třídy

Co mi řekli rodiče před odchodem do školy 1. září?

- upřímnou soustrast- přežij to ve zdraví

- ať se nestresuju

- ahoj

- taťka byl v práci a mamka ještě spala, takže nic

- řekli, ať si to užiju a ať se mi daří

- dohlédni na mladší bratrance a užij si školu

- hodně štěstí

- že si mám první den užít

- vyber si dobré místo k sezení

- jdi už!

- nebyli doma

Jak se mi vstávalo 1. září?

- docela fajn

- docela dobře, jsem zvyklá z prázdnin, trenér chtěl mít tréninky na 6.30 hod., takže jsem musela vstávat v 5.30 hod. a do školy vstávám až na 6.50 hod.

- špatně

- v pohodě, ale málem jsem neslyšela budík

- celkem dobře, sice se mi nechtělo vstávat, ale musela jsem

Co bych změnil na prázdninách?

- byly strašně krátké, rychle to uteklo. Tím, že jsem byla pořád někde na dovolených, mi utekly hrozně rychle.

- určitě bych je prodloužil aspoň do října, protože dva měsíce hrozně rychle utečou

- měly by být delší než dva měsíce. I když teďka byly dost dlouhé.

- na prázdninách bych asi neměnila nic

- mohly by být delší, moc jsme si je neužila

- abych byla víc venku, všichni vždycky měli něco na práci nebo byli na dovolené

- asi být venku častěji

- já bych nic neměnila

- hlavně bych změnil počasí

- na prázdninách bych změnil to, aby byly aspoň o jeden den delší

- chtěl bych strávit více času doma u bazénu a u babiček

Úvaha - Člověk 21. století

ČLOVĚK TELEVIZNÍ

Člověk, který celé dny a noci sedí jenom u televize musí mít asi celkem nudný život. Vůbec nechodí ven a když už vyjde na světlo, tak mu to hodně vadí, protože je zvyklý jenom na tmu a světlo jenom z televize. Taky asi nebude mít úplně kondičku, protože sport ho zajímá maximálně v televizi. Taky určitě bude mluvit jinými slovy, protože zná jenom ty, které slyší v televizi. Jídla a pití konzumuje nadměrně moc, protože vlastně nemá co jiného dělat, vždyť jenom sedí nebo leží u televize a přežírá se a pije hodně nezdravé pití. A taky na to hodně doplatí jeho páteř.

Monika Sobotová

Jakub Jaus - Člověk frenštátský

Člověka frenštátského obvykle najdeme v Albertě, na náměstí, nebo v parku. Takový člověk ožívá pouze tři dny v roce, a to na Den města, Martinský trh a HorečkyFest. Na těchto akcích se setkává s jinými frenštátskými lidmi, povídá si s nimi a předstírá, že ho zajímá, co mu říkají. Člověk frenštátský nerad chodí na poštu, protože to je na dlouho a nechce se mu tam čekat. Převléká se za hejkala a vysedává před Albertem, aby mohl sledovat, co a za kolik lidi nakupují. Člověk frenštátský má několik základních schopností. Těší se na čtvrtek, kdy jsou v Albertu slevy, ví o všem a má přehled o všech jiných frenštátských lidech. Tento člověk se vyskytuje pouze ve Frenštátě pod Radhoštěm, často ale vyráží na výlety do Ostravy a okolí. Je odolný proti koronaviru, ale nedokáže odolat frenštátským drbům, které sbírá a šíří je dál po městě. Myslím si, že takový člověk umí být nebezpečný svým chováním, protože je věčně protivný

a naštvaný, hlavně když musí někde čekat, nebo nemá kde zaparkovat. Kromě toho, že se převléká za hejkala, ale vypadá stejně, jako všichni ostatní, a to z něj dělá skutečnou hrozbu pro celý svět.

Člověk ve 21.století

Člověk ve 21. století se může vyskytovat v různých podobách, třeba může pořád sportovat nebo může sedět pořád u počítače a žije si ten svůj online život, někdo zase třeba nemá internet, i když v této době má internet skoro každý, takže opravdu neznám člověka, který by neměl internet a připojení k němu, já se asi řadím k těm sportovním typům člověka, protože mám ráda přírodu a sportování, takže opravdu těch typů člověka ve 21. století může být opravdu mnoho.

Člověk podle mě má mít schopnosti, které by odpovídaly správnému člověku, takže by měl pomáhat lidem v nouzi, kteří to potřebují, a třeba nemají takové kamarády, takže tento člověk by měl mít hlavně dobré srdíčko. Dále třeba, aby měl dobré kamarády, aby ho jen nevyužívali, aby měl své koníčky ve volném čase, hlavně je důležité aby lidem neškodil, nedělal jim zlé věci, protože si myslím, že ten člověk kterému pak škodí je z toho smutný.

Tento člověk by se podmínkám ani moc přizpůsobovat nemusel, já si to tak myslím. Měl by mít hlavně svůj domov, kam by se mohl vrátit, když by měl třeba nějaké problémy. Hlavně už nemusí bojovat s mamuty, dinosaury atd.. jak to mu bylo v době ledové. Tento člověk v tomto období má výhody a myslím si, že je rád, že se narodil ve 21.století.Vlastně si myslím, že jsme všichni rádi, že jsme se narodili v tomto 21.století.

Člověk si tento život ve společnosti užívá, protože může chodit ven s kamarády, může si s nimi povídat, co třeba zažili o těchto nečekaných prázdninách, může chodit do kina na nové filmy, na různé festivaly, třeba hudební nebo filmové nebo třeba outdorové, sportovní. V tomto století má člověk na výběr z tolika možností, jaké třeba neměli naši předchůdci.Člověk si může dnes vybrat vážně ze všech žánrů.Můj názor je takový, že jsem fakt upřímně ráda, že můžu žít ve 21.století.

Natálie Richterová 8.A

Člověk volejbalový

Tento druh člověka má několik míst, kde je možné jej najít - hala, posilovna nebo třeba u něj v baráku, když zrovna odpočívá po náročném tréninku. Mnoho mladých volejbalových hráčů najdete ve škole, kde nabírají vzdělání potřebné po ukončení jejich kariéry sportovce. Od ostatních se odlišují štíhlou a mnohdy i vysokou postavou. Mají perfektní cit pro míč, hodně hráčů má také velmi vysoký výskok a umí dobře všechny druhy volejbalového odbití. Jejich tělo se přizpůsobilo postu na kterém hrají - například smečar je vysoký, štíhlý a chytrý(většinou), blokaři jsou nejvyšší z týmu(chytrost a koordinace jim, ale mnohdy chybí) nahrávači řídí útok, to oni určují kdo bude smečovat(jsou taková hlava týmu) a nakonec nejlepší libera - řídí obranu v poli a příjem(štíhlí, menšího vzrůstu). Ve společnosti jsou kamarádští a nezkazí žádnou legraci, ale při utkání jsou 100% koncentrovaní a nezajímá je nic jiného, než dění ve hře.

Štěpán Míček

Člověk Trabantový

Podle názvu už usoudíme, že tento člověk tráví nejvíce času ve svém oblíbeném automobilu značky Trabant. Pojem Člověk trabantový je jen obecné. Existují i odborné názvy jako třeba Člověk osmtrabantový ,Člověk sedmtrabantový, Člověk šetrabantový. (Na začátku je vždy začátek desetiletí z jakého byl trabant roku. Takže šetrabantový je např. Trabant z roku 1967). Vzhled takového člověka jsou tepláky s tričkem, protože je to pohodlné a fajn na cestování s

Trabim. Jeho schopnosti jsou dokonalé opravy trabanta a řízení. Taky se dost přizpůsobil podmínkám žití s trabantem. Například vození základních součástek a nářadí v kufru pro opravy, celková údržba, převedení do zimního provozu. Tento člověk se pohybuje v okruhu lidí, kteří taky mají rádi trabanty a vyznají se v nich. Tento člověk je nekonfliktní a rád se seznámí s novými lidmi. Ale jsou tu lidi, které nenávidí, a to jsou ti, kteří z klasického modrofuku udělají něco, co si nezaslouží. Například: Tunning, jiný motor, než který tam patří,

BBS (Vykřivená kola co trčí z karoserie). Takové lidi nenávidí. Ale jinak je to milý a hodný člověk, co rád pomůže.

Lukáš Zajíc

ČLOVĚK POČÍTAČOVÝ

Jak už název napovídá, jde o člověka, který se zabývá počítači. Člověk počítačový se dělí na 3 skupiny. První je "Člověk velkohrypočítač", druhý je "Člověk malohrypočítač" a třetí je "Člověk opravpočítač". První dva tráví svůj volný čas hraním her. Člověk velkohrypočítač tráví více času na počitači a chodí spát pozdě právě z toho důvodu, že hraje i dlouho do noci. Často nemá hotové úkoly do školy, buť je opíše od spolužáků, nebo se na ně úplně vykašle. Na rozdíl od velkohrypočítače, malohrypočítač tráví svůj čas na počítači, až má hotové úkoly. Poslední typ je opravpočítač. Tento typ člověka tráví hraním her na počítači nejméně, spíš se zajímá o opravování starých nebo pokažený počítačů za předpokladu, že opravit jdou. Důležité je vědět, že jeho specialitou může být programování, informační technologie, záliba v číslech. Všechny typy vynikají dobrou znalostí angličtiny, což vidíme jako velké plus. Někdy se nám může zdát, že mu nerozumíne, protože jde spíš o slova, než věty, které rád používá. Člověk Počítačový nosí pohodlné oblečení jako jsou tepláky a trika. Je to dobrý člověk, který pomůže jak s opravou počítače, tak s úkolem v informatice nebo angličtině.

Lukáš Mlčoušek

Já jsem si vybrala člověka čtenářského.

Ten se nejčastěji vyskytuje u sebe doma, podle mě v posteli nebo na nějakém pohodlném místě. Vzhledem se od ostatních moc neliší. Osvojil si dobrou slovní zásobu a velkou představivost, umí říct která kniha by mohla být pro určitého člověka dobrá.

S ostatními lidmi vychází v pořádku, někteří si můžou mysle,t že je zvláštní. Jeho slovní zásoba je rozsáhlá.

Sarah Urbanová

Člověk 21.století

Člověk 21.století je zvláštní vývojovou větví 20.století. Mohl by se pojmenovat jako člověk zručný, elektronický(homo habilis elektronicus) chápavý palec zesíli a přebírá i funkci myslící.

Taky člověk špuntový (malé reproduktorky v uších) narušujícich sluch. Člověk 21. století se tak baví nejčastěji. Stále vysedává i u počítače, televize, což způsobuje nezdravé zakřivení páteře a jsou i příčinou ochromení mozkového centra.

Málo čte, menší slovní zásoba ho brzdí ve vyjadřování a neumí se empaticky chovat.

Změnil se i žebříček hodnot, mládež se hodnotí podle, toho kolik mají liků a k tomu není třeba ani osobní kontakt. Jsou tady přece sociální sítě Facebooky, Instagramy, Twiterry atd... O selfíčkách a focení ani nemluvím.

Ztrácí se pojem krásy přírody, méně se sportuje a přibývají tukové polštářky. V přírodě takového člověka nenajdete.

Vojtěch Ott

Člověk samostatný:

Když se řekne slovo samostatný, lidé si představí člověka, který si vše udělá sám, ale já si představím osobu, která je stále sama. Je většinou něčím odlišná, nebo má vadu, díky které ji lidé odsuzují. Proto tráví čas sama na odlehlých místech nebo v pokoji. Tento člověk dokáže lehce proklouznout a být "neviditelný." Jeho tělo něčím liší od ostatních, proto jeho mozek začal brát samotu, jako něco kde je v bezpečí a nikdo ho nemůže pomlouvat, nebo komandovat. A z toho jde vydedukovat, že nemá moc přátel a také moc nemluví. Prostě je to člověk, kterému vyhovuje samota.

Tereza Jašková

člověk konzolový

Podle názvu poznáme, že se jedná o člověka který hraje na konzolích a dokonce i ty konzole sbírá. Přebývá většinou doma, protože tam má svůj klid a hlavně je tam přístup k elektřině. Od ostatních lidí se moc neliší, protože žije skoro stejně jako ostatní lidé. Je jiný pouze v tom že má herní slovní zásobu, takže mluví jinak. Většinou má velké reflexy a umí vnímat více věci najednou. Jednoho myslí se dost změnila, měl by zareagovat na každou situaci jinak, měl by taktizovat. Při taktizovaní je nejlepší mít někoho v partě, jde to snáz. S lidmi se většinou baví přes hry.

Daniel Potůček

Člověk fotbalový

Člověk fotbalový je člověk,který má hodně rád fotbal,chodí na zápasy a je věrný svému klubu. Ale člověk fotbalový je moc obecný název,protože každý fotbalový člověk bojuje za jinačí klub například FC Baník Ostrava,FC Bayern Munchen, SK Slavia Praha a tak dále. Tito lidé nejčastěji tráví čas na stadionech a nebo v hospodě.Moc si rozumí s lidmi,kteří též fandí jejímu klubu. Ale lidem kteří fandí jinému klubu nebo se jim líbí víc jinačí sport, nemají zrovna v lásce,obzvlášť když se jedná o rivala. Jsou schopní se kvůli tomu i pobít. Když už jejich klub nehraje tak jdou do hospody s klukama na "jedno". V hospodě probírají co který hráč je lepší a který ne nebo jesik jejich manželka dobře vaří. Lidé kteří se stanou fotbalovými se samozřejmě změní. Začnou být hlasitější,dominantnější a začnou mluvit více sprostě, ale i mají nový koníček a najdou si nové kamarády. Když se člověk stane fotbalovým tak to neznamená že bude jenom oddaný fotbalu,ale furt jim zůstanou koníčky co měli i předtím.

Patrik Vašenda

 ČLOVĚK KOŇSKÝ
Podle názvu už je jasné, že se tento člověk bude vyskytovat co nejvíce u koní. Nemusí být pouze člověk koňský, ale může být i člověk drezurní. Myslím to tak že se zrovna zaměřuje na určitý obor. Takže může být i člověk parkurový, všestraný, drezurní, dostihový, voltižní, chovatelský a tak dále. Člověk koňský je většinou docela hodný, pracovitý, usměvavý a rázný, ale jsou i lidé kteří podle mě nemají u koní co dělat. Jsou zlí, závistivý, pomlouvají ostatní, nikomu nic nepřejí a nechtějí nikomu pomoct. Člověk koňský který se věnuje sportu na koni ať už je to parkur nebo jiný obor. To nemá jednoduché a nikdy mít nebude. Musíte se s tím koněm napřed sžít. A pořád pracovat jak kolem něj tak i na něm. Trvá to docela dlouho než si porozumíte a začnete si navzájem věřit. Je to dřina než dosáhnete nějakého výsledku. A hlavně jednou vás nebo koně něco bolí a můžete spadnout zase na dno. Ale důležité je věřit pořád v to co chcete dosáhnout. A doufat že se to jednou splní. Člověk koňský většinou chodí v rajtkách a vysokých botech. Miluji tento sport, ale pak nemám na moc věcí čas.
Hložková Karolína.

ÚVAHA - JAK MÉDIA MĚNÍ NÁŠ ŽIVOT...

Úvaha o vlivu médií na život lidí

Media jsou kdekoliv kolem nás. Novinky se dozvídáme z televizních zpráv, internetu, billboardů, a taky z letáků. Pozitivní věcí na sdělovacích prostředcích je, že upozorní na to, co se děje ve světě. To znamená, že nemusíme chodit ven, a přesto víme, co se kolem nás děje.

Myslím si, že ne vždy nám média říkají pravdu. Nemůžeme vždy věřit všemu, co se dozvíme. Je na nás, které informace si vybereme a myslíme si o nich, že jsou důležité.

Podle mého názoru jsou média zkreslená, ale hodí se vědět, jaká je situace ve světě. Já se na zprávy moc nedívám, protože mě to nezajímá.

Jakub

Podle mě média ovlivňují naše životy opravdu hodně. Tak určitě dobré je to, že spoustu věcí si můžeme vyhledat, spoustu věcí se dozvíme rychle, jak už nějakých akcí, tak hlavně co se děje ve světě. Můžeme si psát se svými kamarády a rodinou nebo taky nakupovat přes různé eshopy, sledovat filmy a seriály, číst knížky a mnoho dalšího. Ale určitě jako špatné je to, že si lidé přes internet ubližují nebo se vydávají za jiné. Typů kyberšikany je hodně a nechápu, proč mají někteří lidé zapotřebí ubližovat jiným i přes internet.

Monika

Můj názor na vliv médií je ten, že lidé často věří novinám, televizi, internetu, no prostě všem sdělovacím zařízením a často ani nevědí, jestli je ta zpráva pravdivá a to se mi na těch médiích nelíbí, že vždy tu danou informaci úplně převedou do úplně jiného směru než je ve skutečnosti. Člověk ani někdy neví, jaká informace je ta pravdivá. Nejhorší však na tom je to, že člověk neví, jestli má věřit obyčejným lidem nebo lidem z televize, novin, rozhlasu.

Natálie

Sdělovací prostředky na nás mají dobrý vliv, protože se díky nim dozvíme všechno. Třeba když je ve škole poplach, tak se to vždy řekne v rozhlase a kdyby se to nehlásilo, tak o tom nikdo nevíme a můžeme dopadnout fakt špatně. Jsem ráda, že něco takového existuje a dodává nám to vždy nové zprávy. Na televizi se vůbec nedívám, přijde mi to jako zbytečnost. Ale třeba mobil je nejlepší věc, na něm jsem pořád a dozvím se tam všechno. Rádio poslouchám, jen když jedu v autě a je to taky super věc. Je to super podle mě, kdybychom to neměli, tak o tom světě nic nevíme.

Jasmin

Můj názor je, že nás média ovlivňují z velké části. Připadá mi ale, že to někdy trochu přehánějí a jsou hlavním strůjcem toho, že někteří lidé až zbytečně panikaří. Zároveň si ale myslím, že by si někteří lidé bez médií neuvědomili závažnost této situace. Bez médií bychom nevěděli úplné novinky v oblasti Covid-19 ani jiných událostí a myslím, že i když jsou mnohými kritizována, tak je to rozhodně lepší, než kdybychom nevěděli aktuální informace ze světa a nemohli si udělat obrázek o tom, jak na to jsme a jak je situace vážná.

Štěpán

V poslední době převládají v médiích zprávy a zmínky o koronaviru. A já si občas říkám, co by se stalo, kdyby nikdo ještě nevymyslel například televizi nebo telefon, tedy prostředky ke sdělování různých zpráv. Lépe řečeno přemýšlím, jak jsou lidé ovlivnění různou technikou. Ale občas si říkám, jestli by nebylo lepší, kdyby se někdy něco nedozvěděli všichni. Bohužel v této době by bylo velmi těžké ovlivnit pouštění zpráv do "terénu". Sice je skvělé, že se můžeme připravit na koronavirus nebo pomoct Austrálii proti požáru, ale nic se nemá přehánět. Ale věřím, že nejsem jediná, kdo takhle přemýšlí.

Tereza

Média nás mohou hodně ovlivnit. Stačí jedna zpráva a ovlivní nám náladu na celý den. Média často vezmou bezvýznamnou zprávu a dělají z ní drama, nebo nám říkají lži. Existují některá média, která nám říkají pravdu, ale je víc těch, které nám říkají lži. Právě v této době existuje víc lživých informací a zpráv. Lidi zajímá víc nějaký neviditelný virus a nezajímá je jiné zprávy. Říkají nám samé špatné zprávy, chybí nám nějaké dobré nebo veselé zprávy. Při sledování nebo poslouchání špatných
zpráv si člověk zhorší psychiku, která je nejen v této době důležitá. Nejlepší je nečíst zprávy, ale věnovat se svým koníčkům, aby se nám lepšila psychika.

Lukáš M.

Dle mého v dnešní době média ovlivňují lidi hodně, protože ti většinou všemu věří. Většinou staří lidé, když něco média doporučí, například nějaký produkt, který jím "pomůže", tak to potřebují mít taky. Podle mě reklama ovlivňuje nejvíce, protože ukazuje jenom ty dobré stránky toho produktu. Internet používá každý den většina lidí na světě. Internet nás ovlivňuje hlavně tím, že to není vždy pravda. Každý si může udělat internetovou stránku a napsat tam podobné, ale falešné informace. Média jsou občas zrádná.

Daniel

Úvaha o médiích

Média mají velkou sílu. Jediná zpráva dokáže člověka dovést k depresím a smutné náladě, ale také náladu zlepšit. V médiích se vše zveličuje a snaží se z malých nedůležitostí udělat drama. Jako fajn příklad jsou televizní noviny na Nově. Tam se vše zveličuje, všude vraždy, smrti a vše špatné. Přestal jsem se na ně dívat. A teďka jak je koronavirus, tak v televizi a internetu je řeč jen o Covidu. Kdybych měl věřit Televizním novinám, tak si myslím, že všichni na světě umřeme a začne válka :D. Nesmí se to brát moc vážně a hlavní je používat zdravý rozum a nevěřit všem blbostem.

Lukáš Z.

Je dobré, že máme média, dozvíme se hodně věcí nejen z České republiky, ale i z celého světa. Dozvíme se dobré i špatné zprávy, rady, zkušenosti a příběhy jiných lidí, o kterých bychom se nikdy bez médií nedozvěděli. Je hezké, že se lidé můžou čemukoli naučit i přes média. Některým lidem média nahrazují rodinu nebo vyplňují den - jejich samotu. Například při nouzovém stavu COVID-19 byli důchodci osamocení, protože byly zakázané návštěvy. V médiích jsou ne vždy 100% pravdivé zprávy, ale jsou tam i polopravdy a ne vždy by měl člověk všemu na 100 % věřit. Média si upravují a přibarvují zprávy tak, aby byly zajímavější, záhadnější a hlavně aby upoutaly člověka. A někteří lidé si mohou určité informace brát více k srdci, než je zdrávo. Můžou se pak lehce dostat do depresí. Mnohdy člověk musí použít zdravý rozum a nevěřit všemu, aby se z toho nezcvokl.

Petra

Pro některé můžou být tyto sdělovací prostředky překážkou, protože třeba neumí tak moc s nimi pracovat, např. internet. Pro mladší generaci to těžké není, skoro každý už má telefon, počítač,... ale taky nás hodně ovlivnil a můžeme na nich strávit i několik hodin, já sama se přiznám, že někdy na mobilu strávím až nehezkou hodinu. Každopádně v tomto prostředí se prakticky pohybujeme každodenně, ať už je to prostřednictvím televize nebo rozhlasu. V téhle době je dobře, že takové věci máme, ať můžeme kontrolovat situaci.

Sarah

Jak média ovlivňují život lidí

Začal bych tím že ne každý člověk sleduje media tudíž nimi nemůže být ovlivňen.

Pak jsou tu lidí kteří mají svůj názor ,a tudíž je media neovlivňují ,a jen ztrácí čas který můžou využít na něco produktvního.

No a nakonec lidi kteří se nechají ovlivnit informacemi ,které můžou být klamné v mnoha případech i přesto že je trestné šířit lživé informace přez média bohužel se to stále děje ale to je na jiné téma.

Nejlepší cesta je střed nevěřit všemu ,ale ze všeho čemu věnujeme čas si něco vzít.

Erik

Media umí ovládnout naše myšlení, mají velkou sílu jedna zpráva dokáže člověka dostat do depresi. Media často skreslují situaci aby tomu lidé věřili. Většina lidí věří mediím i když si něco vymyslí, a někdy i pobavit nebo zlepšit náladu. Všechny skoro programy lžou v televizi např o politice nebo zveličují situaci s koronaviru nebo kovid 19, a není to jen v televizi i na internetu v novinách člověk má pocit že ve světe se neděje nic jiného než vraždy loupeže další hnusné v televizi říkají že všichni umřeme kvůli koronaviru a že bude válka o ničem jiném nemluví věci v poslední době už mě už to přestalo bavit. Nikdy tomu nevěřte a je lepší to brát na lehkou váhu

Ondřej

Dle mého názoru média a sociální sítě jsou dobrý zdroj pro informace, trávení času, komunikovat s ostatními. Ale v špatných rukou můžou být tyhle prostředky velice nebezpečné. Můžou šířit lživé nebo velice urážlivé informace. Někteří lidé využívají sociální sítě na špehování lidí, což není zrovna to nejlepší. Ale psychicky zdravý člověk také věci by neudělal. Sám sociální sítě využívám a podle mě na nich není nic špatného. Podle mě lidé staršího ročníku hrotí sociální sítě. Instagram vám fakt nezpůsobí deprese.

Patrik

Na pololetních třídních schůzkách jsem říkal, že bude pololetní sborník. Ale pak jsem chvilku čekal, jestli v Prešově dopíší náš příběh O pruhované slepici. Nedopsali. Požádal jsem školu v Kouřimi, jestli by se té kury ujali, ale na jejich zakončení čekám dodnes. Takže sborník v původní podobě (to kdybyste se nudili a neměli co číst)....

OSMÁ TŘÍDA

Čeká nás domácí slohovka. Bojíte se slohovky? Už víte, kdy a kde ji budete psát?

- jo bojim.si si ji napišu v neděli.

- ne docela se na ní těším

- nebojim se.jsem frajer.nevim se zeptam spoluzaku

- budu ji psat asi na zacatku prazdnin at to mam za sebou jo bojim se

- bojim,vim gdy

- trochu jo a budu ji psat o prazdninach

- Moc ne ale trošičku ano. Nevím vubec kdy, uvidím co budu dělat o prázdninách

- ja nieviem už ale spíše ne poslechni si pain jiná vlna

Poznámka: odpovědi žáci zapsali do tabletů, pak se jen zkopírovaly. Že občas chybí háček, čárka, mezera, písmenko, smysl odpovědi? Stane se... Stává se... Je to tak furt...

SEDMÁ TŘÍDA

Husitství mají skoro všichni rádi, protože je takové akční. Akční byly i některé odpovědi v písemce...

husitské zbraně: cíp; hrábě; nůž; palčák; měli klasické farmářské zbraně; mlátička na obilí s hřebíkem; sedlice

husitům velel Jan Lucemburký (více než 80 let po své smrti)

Lipany - vyhrál Jan Žižka (10 let po své smrti); s Čechy vyhráli Češi; bojovali husité proti houserům

Jan Hus byl papež

husité byli snoubenci Jana Husa

Čertovské pohádky. Jak se dá napsat téma Čerti na zahrádce a dostat tam i své oblíbené vozidlo? Lukáš to umí...

Čert na zemi

Byl jeden domeček se zahrádkou, kde bydlel muž. Neměl moc peněz, takže se o zahrádku nemohl dostatečně starat. Měl koníček, byl to trabant po dědovi. O něj se vždycky krásně staral a měl ho moc rád. Často s ním jezdil do práce a bylo to jeho každodenní auto. Obvykle po práci přijel domů a zaparkoval právě na té zarostlé zahradě. Jenže jednoho dne, kdy opět přijel z práce domů, nedopatřením najel na kámen, který tam nikdy nebyl.

Najednou se ozval divný zvuk. Když vyšel z trabanta, spatřil otevřený tajný vchod. Lekl se a okamžitě naskočil do auta a z kamene odjel. Jenže jednomu malému mladému čertíkovi se podařilo utéct do zahrady. Protože byl ještě nevzdělaný, tak chtěl vědět, jak to na světě vypadá. Muž se schoval za trabanta a jen pozoroval, co čertík dělá. Po chvíli muž sebral odvahu a zeptal se: "Ahoj, hledáš něco?" Čertík odpověděl: "Ano, chtěl jsem se podívat, jak to na zemi vypadá, ale nelíbí se mi tu. Chci zpět do pekla, ale to tlačítko nefunguje." Muž říká: "Pokud víš, kde je další vchod, rád tě tam vezmu, ale až ráno, dnes večer už ne." Čertík mu poděkoval a muž ho ubytoval ve svém domě v pokoji.

Vyjeli brzo ráno, protože cesta je opravdu hodně dlouhá. Po devíti hodinách dorazili do města, kde byl tajný poklop. Jenže poklop byl na vysoké dlouhé hoře, kde měl trabant velké potíže, několikrát se museli vrátit a rozjet. Tyto kopce trabant neměl moc rád, protože ho to velmi zatěžovalo, ale když už opět začali zpomalovat, muž podřadil a trabant jako nikdy zrychlil! "Tý jo!" říká muž. Takhle rychle se v kopci jeho auto ještě nikdy nerozjelo. Malý mladý čertík povídá: "Třeba mu něco pomohlo" Muž se pousmál, protože pochopil, co čertík udělal. Na kopec se dostali, ale čertík nevěděl, kde se to tajné tlačítko vlastně nachází. Hledali a hledali, hledali i přes noc, to jim musel pomoct i trabant. Protože byla tma, tak svítil svými krásnými světly. Po celé noci lehce zrána tlačítko s tajnými dveřmi našli. Čertík mu poděkoval a do ruky mu dal hopík a řekl: "Děkuju ti, pomohl jsi mi a nevykašlal ses na mne. Tady máš hopík a když s ním hodíš o zem, zjevím se a tentokrát ti v něčem pomůžu já." Muž mu zamával a čertík odešel do pekla.

Muž opět nasedl do svého trabanta 601 roku výroby 1969, bílého s červenou střechou a vydal se na devítihodinovou cestu domů. Muž se pak oženil a měl dvě děti. Na čertíka manželka, děti i muž s úsměvem vzpomínali. Trabant nadále krásně a spolehlivě jezdil. A žili šťastně až do smrti.

Jak se kdo těší na zimu (domácí úkol)

V pátek 21. prosince začíná zima. Co dobrého (a co špatného) nám může přinést?

Jak vidím sedmou třídu?

Do sedmé třídy jsem se těšila hlavně protože máme vaření. Těšila jsem se i na spolužáky. Naše třída je super, je tu super podlaha, ale je celkem dost malá. Už jsem si zvikla, protože máme vždycky malou třídu. Jsem zatím šťastná.

No bude toho o hodně víc, protože v pondělí máme sedm hodin, v úterý šest a dokonce ve středu 8 hodin, ale naštěstí jen líchý týden, Je to na prd.

Být 7. je zatím v pohodě, když se zatím neučíme, ale věřím, že to bude horší. Být sedmák je na druhou stranu super, protože jsme větší, ale zase je to víc učení. Máme novou třídu, spolužačku, konečně podlahu, která nevrže a nový výhled. Myslím si, že si tenhle rok užijeme i když vím, že to bude o něco těžší.

Na školní akademii budeme hrát hru o tom, jak Kocourkovští bojovali s myšmi. Jak vlastně vzniká takové divadlo?

K hraní divadla potřebujeme herce a kulisy na hraní divadla. Hercům rozdáme scénář. Nakreslíme kulisy. Pak začneme zkoušet. Po zkoušení se herci naučí bez textu. Po týdnu budeme zkoušet znova i s kulisami. Pak budeme zkoušet na jevišti. Magda

Na hraní divadla musíme umět text, musíme mít kulisy a herce a další věci, které budeme taky potřebovat. V Kocourkově potřebujeme hospodu, radnici, starostu, tři radní, myši a hodně času. Petra

K nachystání divadla budeme potřebovat herce, text, kulisy, různé bytosti a pokud budete dělat divadlo o Kocourkově, budete potřebovat dva měšce, herce, hospodu, kocoura, hodně myší, text. Nachystání divadla zabere hodně času. Karolína

Divadlo se udělá tak, že na začátek řeknou návrhy. Pak se bude hlasovat o to nejlepší, které se bude hrát. Dále se rozdělí role. Pokud je to taneční vystoupení, vybere se písnička a bude se učit tanec. Ale když je to mluvené slovo, musí se hlavně naučit text. Nakonec se musí rozhodnout, kdy budou zkoušky, např. po škole nebo místo některých hodin. Účinkující se musí naučit, jak to zatancovat, naučit se text. Lukáš M.

Divadlo trvá opravdu moc dlouho nachystat, potřebujeme na to hodně času. A k tomu potřebujeme místnosti, ať to máme kde zkoušet, kostýmy a různé kulisy. To my všechno ale máme, takže věřím, že to divadlo celé zvládneme. Jasmin

Musíme nachystat text, ty, kteří v divadle budou hrát a vymyslet program tak, aby pobavil každého diváka. No a pak už jenom trénovat, trénovat a trénovat. Musíme myslet také na to, že náš herec zapomene text, pro tento případ slouží člověk, který mu poradí a text připomene. Štěpán

Divadlo se chystá tak, že se první musí vymyslet námět neboli příběh. Herci se pak musí naučit text nazpaměť, aby se nemusel číst text. Mezitím se dělají kulisy, většinou jsou z papíru a barev. Poté se chystají kostýmy. Jak se všechno nachystá, tak se zkoušejí kostýmy, aby nebyly velké či malé. Samozřejmě je zkouší herci. Pak se musí udělat zkouška neboli generálka a když je všechno v pořádku, stačí jen překonat trému a můžou začít hrát. Tereza

Musí se ta hra nacvičit. Generálka, pak se hraje normálním lidem. Jakub

Divadlo se zkouší tak, že každý dělá svoji roli s textem a snaží se ji udělat co nejlépe. Erik

Potřebujeme dobrý scénář a děj. Herce, kteří si zapamatují slova a herecké výkony. Mikrofony, abychom nemuseli furt řvát. Nějaký nábytek. Herci musí být hezky upravení nebo mít kostýmy. Patrik

Divadlo se zkouší tak, že si přečteme divadelní text a řekneme ho třeba před třídou. Potom odložíme text a řekneme to zpaměti. Jestli si to nezapamatujeme, poprosíme kámoše, kámošku o větu nebo slovo, které jsme zapomněli. Daniel

Když seženeme dobré herce, tak máme vyhráno. Stačí jen, aby se naučili text a jdou se chystat kulisy. Poté je generální zkouška a je to. Lukáš Z.

Přijdeme do kina a přichystáme kulisy. Začne generálka nanečisto. O den později je už normální hraní pro druhý stupeň a odpoledne je akademie pro veřejnost. A poté můžeme odejít domů. Vojta.

Když se chystá divadelní představení, musíme jako první sehnat herce. Pak se musí sepsat příběh. Při prvním čtení by měl příběh přečíst ten, kdo ho napsal. Tak totiž herci uslyší, kdy mají zvyšovat nebo snižovat hlas. Pak herci začnou číst sami a učitel či učitelka jim bude opravovat chyby při zvyšování tóniny hlasu. Potom se už jenom zkouší a zkouší. A divadelní představení je na světě. Monika

Příprava divadla je docela těžká. Samotné divadlo jsme začali připravovat asi před třemi týdny. ti, co nehrají, musí přinést 15 Kč. Já tam nosím transparent s Terkou a říkám tam asi jedno slovo. Myslím, že divadlo se nám povedlo, myslím, že se divákům bude líbit. Začínáme hrát ve středu, v úterý je generálka a potom hrajeme dvě představení ve středu a jedno ve čtvrtek. Natálie

Připravit se na divadlo je těžké, musíte se naučit text, vyrobit kulisy, umět udělat dojem na diváky. Připravit text je těžké, vymyslet příběh. Na naší školní akademii máme divadlo, ale není zase tak těžké, jako ty divadelní hry, které jsou. Naše divadlo je celkem krátké a vtipné, těším se, až ho budeme hrát. Štěstí, že nepatřím k lidem, kteří mají trému, ale nikdo z nás (doufám) nemá trému. Sarah

Hra je zábavná a je to těžké připravovat kulisy, byly pro mě těžké. Ondřej

Potřebujeme se naučit text a kde chodit a co dělat, je to velmi namáhavé. Ještě že nehraju, já bych si to stejně nezapamatoval. Jarek

Nocování s Andersenem - co jsme se dozvěděli?

Co by měl Ježíšek nadělit

- naší třídě (místnosti)? Koberec; vymalovat třídu; druhou houbu; nevrzací podlahu; zrcadlo; nový projektor; obraz; fixovou magnetickou tabuli; vánoční stromek; ozdoby; kytku; můj portrét; houbu na nádobí; naše fotky

- naší třídě (lidem)? Trička s nápisem 6. A; trička; časopisy; volno; kytky; jeden volný den na výlet; longboardy; cukroví; staré obrazy; mikinu, kde budou všichni vypsaní; miny pravítka; kapesníky

- učitelům v naší třídě? Pomůcky; fotku třídy; dort; propisky a červené propisky; klid; křídy; houby, fixy; knihy; hodnější žáky; prázdniny; přání; dortík; kafe; masku plešaté obludy; hadru

- škole? Skříňky na čip; lepší šatny na tělocvik; bombu; výtah na aktovky; další jídelnu; magnetickou tabuli; lepší podlahy a peníze; vánoční výzdobu; hodiny na stěnu; hodné žáky; baňky; granát; zmrzlinu; papír

- městu? Nové kluziště; nové ozdoby na Vánoce; více sportovních hal; peníze na domy a byty; cyklostezku; opravit silnice; divadlo; hodné a chytré lidi; peníze; více kyslíku; herní obchod; rohlík; letiště.

Čtení (nejen) na Advent.

Protože pověsti stále ještě nejsou všechny, uděláme z nich adventní kalendář. Každý den přibude jedna (doufám). Kdybych jeden den zapomněl, budou tu další den dvě...

Smrk: Byla nebyla jedna hora, lidé nevěděli, jestli se nějak jmenuje, ptali se svých i neznámých, pradědečků a prababiček, jestli neví, jak se jmenuje, prý že neví. Tak nic. Dlouho se o tom nemluvilo, ale zase se mluvilo o něčem jiném. Jednoho dne šla jedna teta na horu a zeptala se svého muže, jestli neví, jak se ta hora jmenuje, muž jí říkal, že se nejmenuje. Tak jí pojmenovali Smrk, protože měla kolem samé smrky. Od té doby se jí říká Smrk. Lidé jsou rádi, že už dostala jméno. A to jméno zůstalo až dodnes. Petra  (Neděle 3. 12.)

Červený kámen: Na horu Červený kámen chodili venčit ovce, kozy a psy. Jak jednou venčili tři kluci své ovce, kozy a psy, tak si všimli, že se v lese něco třpytí. Zašli do toho lesa a tam spatřili rubín velký jako hlava a jeskyni. Rubín schovali pod kameny a vydali se do jeskyně, potřebovali světlo a jeden z nich měl u sebe baterku. Vešli dovnitř, chvíli šli a narazili na hromadu rubínů, každý popadl dva do svého pytle na seno a šli domů. Rubíny předali překupníkovi a ten jej odkoupil za hodně peněz, tak si je rozdělili a šli domů. Jak se tam vrátili znovu, jeskyně už tam nebyla, bůh ví, třeba tam ještě někde je. Jakub (pondělí 4. 12.)

Tichá: Byla jedna paní, která byla pro Tichou velice vzácná. A ta paní byla strašně hlučná, pořád jenom křičela. Ale jednou za ní přišla čarodějnice, která ji přivedla k tomu, aby mluvila normálně. Jenže tak se nestalo, paní čarodějnice jí začarovala hlas a paní (jménem Růže) mluvila tak potichu, že ji nikdo neslyšel. S tím musela žít celý život. Lidem se to líbilo, a protože chtěli být jako ona, tak čarodějnic přibývalo a přibývalo a lidem kouzlily tichý hlas. Podle toho se taky začala vesnice jmenovat Tichá. Všichni byli šťastní, že mluví stejně jako paní Růže. Jasmin (úterý 5. 12.)

Kopřivnice: Byla jedna vesnice a ta neměla jméno. Bydlelo tam málo lidí. Vždy, když byli nemocní, udělali si kopřivový čaj a ten je uzdravil. Kopřiv tam bylo hodně. V té vesnici bydlel starý pán a ten byl hodně nemocný. Měl vnučku Marii a ta se o něj starala. Doktoři si s jeho nemocí nevěděli rady. A dědeček pomalu umíral. Lidé jej měli moc rádi. Byl hodný. Vnučka si s ním nevěděla rady, a proto mu dala kopřivový čaj. Dědeček ho pil a jeho stav se zlepšoval. Kopřivový čaj dědu uzdravil, a od té doby se vesnice jmenuje Kopřivnice. Lukáš Z. (středa 6. 12.)

Ondřejník: Na této hoře bydlelo hodně Ondřejů. Po nějaké době se přistěhovalo více Ondřejů a shodli se na tom, že se ta hora bude jmenovat Ondřejník. Měli i obchod s jménem Ondřejnikový obchod, kde se prodávalo Ondřejové rohlíky, chleby i zmrzliny. Jednou tam přišel velice nadaný Ondřej s těhotnou ženou, až to miminko vyplodila, dali mu jméno Ondřej. Až vyrostl tak se stal starostou, od té doby Ondřejové byli uctíváni ostatními. Bylo i Ondřejům poskytnuta banka a policie. A Ondřejové byli šťastní. Patrik (čtvrtek 7. 12.)

Kozinec: Hora Kozinec dostala své jméno, protože na pastvinách bylo hodně zvířat, koz a krav. Na hoře bydlelo v malých chatičkách maximálně 30 obyvatel. Lidé na hoře měli hodně rádi sport a kulturu, a proto také každý den chodili z Kozince na Javorník, časem ve vesnici postavili ještě jednu horu, a také nějaké atrakce pro děti, také proto, že Kozinec postavili také jako město. Je tady restaurace s pokoji. Hora je ve strašně velká. a protože tady žije hodně zvířat ,hlavně koz a krav, se hoře začalo říkat Kozinec. Natálie (pátek 8. 12.)

Ondřejník: Byl jednou jeden Ondřej a ten bydlel na neznámojmenné hoře. Přijeli mu na jeho narozeniny rodiče. Připravoval se otevřít první dárek. Jak ho otevřel, byl celý nadšený. Byl to papír. Na papíru bylo napsáno, že si může pojmenovat horu, jak chce. Pojmenoval ji Ondřej, ale lidé protestovali. Ondřej teda přejmenoval horu na Ondřejník. Lid byl šťastný. A co se týče Ondřeje, žil šťastně až do smrti. Daniel (sobota 9. 12.)

Kozlovice: Kdysi dávno byla vesnice, kde byli obyčejní lidé a měli dobytek. Ale lidé měli nejraději kozy. Taky jich tam bylo dost. A kozy jsou neposedné, takže pořád utíkaly. Každý hospodář měl deset koz. A když utekly, tak to byla sranda je chytit. Kozy utíkaly přes kopce a na jeden utíkaly nejraději, tak ho pojmenovali Kozinec. Když se obyvatelé museli dohodnout, jak se bude jmenovat vesnice, tak se dohadovali. A najednou přišel takový malý chlapec a řekl: "Naše vesnice se může jmenovat Kozlovice." Tak to všichni odsouhlasili a od té doby to nebyla vesnice bez jména, ale byly to Kozlovice. Karolína  (neděle 10. 12.)

Ondřejník: Tato hora se jmenuje Ondřejník, protože jednoho slunečného dne šel známý bojovník Ondřej Váša na procházku. Šel hory a doly, pokořil potoky i řeky. Po dlouhém výšlapu došel k hoře Jarasko. Sídlil tam známý panovník Jaroslav Gvarda. Ondřej mu nařídil: "Hej Jardo, dej mi tu horu a já ji pojmenuju podle sebe!" Jarda však řekl, že hora je jeho a že se nejdřív musí dostat přes jeho vojáky. Ondřej se naštval, chytl Jardu za spodky a mrskl s ním o zem. V tom na Vášu vyletělo vojsko! Váša vytáhl svůj nožík a probodl vojáka do hrudi. Ostatní vojáci se lekli a snažili se utéct. Váša však vytáhl pistoli a všechny je postřílel. Od té doby se jmenuje hora Ondřejník. Štěpán (pondělí 11. 12.)

Pustevny: Slovo Pustevny vzniklo od slova poustevník. Poslední poustevník se jmenoval Felix. Na Pustevnách se našlo hodně několik archeologických vykopávek. Poustevník Felix bydlel v dřevěné chatě a u chaty mněl zvoničku. Jeden poustevník pásl ovce a ten usnul na pastvinách a hrom udeřil do stromu, který zabil poustevníka Felixe. Ten večer přišla ta bouře. Felix chtěl zacinkat na zvoničku, že se něco zlého přichází. Natáhl ruku na provaz, aby zazvonil, ale hrom udeřil do zvonu a zabil Felixe. Ráno našli Felixe mrtvého u zvoničky. A na počest mu udělali pomník. A ten pomník je tu dodnes. Jarek (úterý 12. 12.)

Smrk: Jednoho dne vylezl na horu starý děda se svou družinou a chtěli se tam usadit. Hledali dubové stromy, aby si z nich udělali příbytky. Ale nenašli nic jiného než smrky. A tak děda rozhodl, aby kus lesa vypálili a aby tam vysadili dubové stromečky. Jak stromečky zasadili, zapomněli je zalívat, tak uschly. A tak děda řekl, že tato hora se bude jmenovat Smrk. Lukáš M. (středa 13. 12.)

Smrk: Žil jednou jeden pán a ten se jmenoval Honza Smrk. Byl to pán, který nebyl moc známý, ale jeden den v zimě si řekl, že se půjde projít na horu. Jak stoupal čím dál tím výš, tak mu začínaly docházet síly. Najednou už jen viděl, jak se na něj valí lavina, nemohl už nic dělat. O půl roku později ho tam našli, ale bohužel už nežil. Ale za tu odvahu, že tam vyšel, i když byla zima a všude bylo náledí, po něm pojmenovali tu horu jako Smrk. Monika (čtvrtek 14. 12.)

Tanečnice: Byla jednou jedna holčička jménem Lenka a ta měla zlé rodiče. Dávali jí obtížné úkoly a práce, ale když vždy někam odjeli, protože hodně cestovali, tak Lenka chodila na jednu horu. Chodila tam tancovat, vždycky byla potom šťastnější. Jednou Lenčini rodiče byli pryč, tak se vydala cestou na tu svou oblíbenou horu. Po cestě si začala šťastně vykračovat, když došla na horu, tak začala tancovat a Lenka nevěděla, že tam není sama, pozorovali ji ostatní a od té doby té hoře začali říkat Tanečnice. Sarah (pátek 15. 12.)

Tichá: Tichá se jmenuje Tichá, protože tam nikdo nebyl a bylo tam úplné ticho, poté přišli lidé, ale ticho zachovali. Vždy, když přišel někdo nový, myslel si, že jsou tam jen duchové. Později se tam začaly stavět domy, kostely, vily, školy, cesty atd. Když už byly stavby úplně všude, začali se lidé hádat o pozemky. Jelikož pozemků bylo málo, tak vznikly nepokoje. Lidé začali válčit a v Tiché ticho nebylo. Poté přišli vojáci a nepokoje uklidnili, všichni lidé se o pozemky rozdělili a vše bylo zase při starém. Erik (sobota 16. 12.)

Vlčovice: Jak vznikly Vlčovice? Začalo to tím, že se jedna malá krásná ovečka zatoulala jednomu ovčákovi. Ten ji začal hledat, hledala ji celá vesnice a jednoho krásného dne se šli podívat Štěpán a Vojta do lesa a našli tam ovečku. Dali ji ovčákovi a od té doby se této vesnice se jmenuje Vlčovice. Ondřej (neděle 17. 12.)

Vlčovice: Před několika lety byla jedna chaloupka uprostřed lesa. Žila v ní babička a její vnučka. Ale v tom lese bylo spoustu vlků a ti vlci byli hodně nebezpeční. Jednou vnučka musela jít pro jídlo a najednou se před ní objevil vlk. Vnučka se hrozně bála, ale zjistila, že ten vlk se jí bojí víc než ona jeho. Tak, se k němu přiblížila a vlk si sedl. Bál se ale neutekl. Vnučka vyrazila dál. Vlk vstal a běžel za ní. Po chvíli cesty se s ním skamarádila. Jak přišla domů, vlk odešel pryč. Vydala se ho hledat. V tu chvíli na ni zaútočil jiný vlk. Ten vlk, se kterým skamarádila, ji přišel zachránit. Dva vlci se prali, až skončili, hodný vlk měl velké zranění. Zlý vlk utekl, a ten hodný vlk najednou spadl na zem. Vnučka ho vzala domů, a ošetřila ho, pak usnula. Druhého rána vlk zemřel. Vnučka začala plakat. Ale nemohla s tím nic dělat. Pak se tam vybudovala vesnice a pojmenovali ji Vlčovice podle té pověsti. Tereza (pondělí 18. 12.)

Tichá: Tichá byla malá vesnička, kde bylo stále ticho. Jednoho dne tam přišla paní Jiřina a napadlo ji, že pozve pár lidí, aby přišla na jméno pro vesničku. Lidé dorazili a snažili se být ticho. Paní Jiřinu napadlo jméno pro vesničku, tak všechny svolala a řekla: "Naše vesnička se bude jmenovat Tichá a víte proč? Protože tady bylo veliké ticho a jak jsem vás pozvala, tak tady bylo stejné ticho, jako když jsem tu byla sama." Lidé souhlasili se jménem a žili šťastně až do smrti. Veronika (úterý 19. 12.)

Vlčovice: Byl jeden pán, jmenoval se František Skákal. Procházel se lesem a viděl skupinu vlků. Tak šel domů. A zítra František půjde zase do lesa. A František se vyspal a šel do lesa a zase viděl vlky, tak utíkal z lesa. Lidem z vesnice řekl, že do lesa nemají chodit, tak se všichni domluvili na tom, že vesnice se bude jmenovat Vlčovice. František na sebe byl pyšný, že viděl vlky a pojmenoval vesnici. Když František viděl vlka, jak běží přes cestu, tak se vydal za vlkem. Najednou vlk zastavil a otočil se na Františka. František začal utíkat domů. A František se vyspal a další den žádného vlka neviděl. Vojtěch (středa 20. 12.)

Tak a to je vše. Protože ale ještě pár dnů zbývá, můžete se těšit na anketu, co by dali šesťáci své třídě, škole a městu pod stromeček... Ale to až ve čtvrtek (asi).

No nic, bude to jinak. Ve čtvrtek je pro tyto stránky hlavním tématem návštěva Ježíška. Dárky budou někdy příště (ale budou, my slovo plníme) :-)

Kromě lovů mamuta jsme psali ještě pověst o vzniku názvu hor, míst, vesnic. Ta se tady objeví zanedlouho (nemám ještě všechny) :-)

Přichází podzim

Prázdniny přicházejí po pátku. Po písku procházejí ptáci. Pondělí a pátek píšeme písemky. Přecházíme přes potok. Ptáci poletují po parku. Anonym a anonym

Podzim překrásný. Podzim prší, prší. Při podzimu píšeme písemky přírodopisu. Podepsat písemky. Píšu po papíru. Dan a Ondřej

Podzim přinesl překvapivě pěkné počasí. Píšeme písemky přírodopisu, přírodovědného praktika. Pečeme perníčky. Natálie a Sarah

Podzim právě počal, proto pobíháme po polích. Pamatuji podzim právě podle povídky. Připomeňme poslední podzim před podzimními prázdninami. Přes podzim píšeme písemky. Ptáci poletují, prase pobíhá po polích. Pápá. Tereza a Magda

Přichází podzim po písku. Pak přineseme práci při přírodopisu, práci přehodíme přes pupek. Popcorn praská přes podzim, při podzimních prázdninách popcorn praská, pračka pere Pavla. Vojta a Lukáš Z.

Přichází podzim, písemná práce přírodopisu. Pomlázka počká. Podzimní pavouci perou panu pod postelí. Pórek potápí povodeň. Povodeň potápí pórek. Anonym a anonym

Podzim práská pod pračkou. Podzim plíny pěkně péruje. Plochý podzimní pavouk. Plány podzimní pokořil Pepa Popleta. Pikantní popcorn parkuje pod Podkopčí. Paralyzér poletuje pod pokličkou půl páté před pupeční potopou. Anonym a anonym

Podzim připravuje práci. Pavel pracuje pod postelí. Praská popcorn. Anonym a anonym

Podzim plný přírody. Přichází podzim, proto padají padáky. Podzim prolíná podzimem. Po předchozím podzimu přichází pestrý podzim. Anonym a anonym